Dýně jsou tady, dýně jsou i tam...

Poslední dobou mám pocit, že musím všechno možné vyzkoušet, zažít a navštívit... 
A tak nově (mimo spousty jiných aktivit) objevuju potraviny, o kterých jsem donedávna neměla ani potuchy a nebo je úspěšně ignorovala. A hle. Den je hned barevnější, když celý týden nevečeříte stále tu stejnou brokolicovou polívku nebo 3P+P (mou zamilovanou kombinaci pasta, pesto, parmesan doplněnou o čtvrté “p”, pomodori secchi).

Nečekejte žádné terno, ale v podstatě náhodou se mi dostaly do hledáčku dýně. Ještě nedávno jsem nechápala, k čemu ty oranžové obludky jsou, a jedinou “pochoutku”, kterou jsem doma mohla ochutnat, byl přeslazený dýňový kompot. Šup, a dýně byla na blacklistu.
Včera jsem se ale rozhodla dát dýním druhou šanci a usoudila jsem, že dýňové muffiny budou to pravé pro navození halloweenské atmosféry.
Hledala jsem na internetu nějaký vhodný recept, až jsem zabrouzdala na můj oblíbený blog Chez Lucie, kde bylo vše potřebné.
Muffiny nejsou nijak složité, většinu ingrediencí jsem měla doma. Až na dýňové pyré, které jsem pořídila v obchodě se zdravou výživou.

195g mouky, 1 lžička prášku do pečiva, 1/2 lžičky jedlé sody, 1 lžička mleté skořice, 1/4 lžičky mletého zázvoru, 1/2 lžičky soli, 113g změklého másla, 200g cukru krupice, 2 velká vejce, 1 lžička vanilkového extraktu a konečně 180ml dýňového pyré. Bezmyšlenkovitě jsem všechno naházela do mísy a až pak si přečetla postup, kde se jednotlivé části měly zvlášť promíchávat. No nic. Tyčový mixer vše spravil a těsto jsem udělala taky. Ještě že ty muffiny nepotřebují zvláštní péči. 
Stejně tak v troubě. Po 20 minutách, kdy se těsto v košíččích opalovalo při 180°do zlatova (teda oranžova), byly muffiny hotovy. 

Nakonec jsem je ozdobila polevou (moučkový cukr, trocha vody a dýňového pyré pro barvu - nemám oranžové potravinářské barvivo) a nakreslila ksichtíky. Na zdobení používám zdobící tubičky od Dr. Oetker. Když mi poleva došla, došlo i mně, že jsem ji vůbec nemusela dělat. Bez ní vypadaly malé sladké dýně ještě lépe. No snad příště.

Tak co, dali byste si...? Zkuste je. Jsou opravdu jednoduché :-)

Musím se přiznat, že jsem ani jeden upečený muffin neochutnala, tudíž ani nevím, jak chutnají. (A teď při psaní se mi sbíhají sliny.) Těsto bylo ovšem moooc dobré.

Nejvíc ze všeho mě ale potěšilo, co takový jeden muffinek dokázal... :-)

Za pár let se tomu zasměješ...

Trochu klišé. Známe to všichni. Říkají nám to všude... Něco na tom ale fakt je!

Objevila jsem pár svých pisálkovských výplodů z doby, kdy mi bylo krátce *teen. A jelikož mi po těch letech kromě pár vzpomínek vykouzlily taky úsměv na tváři, rozhodla jsem se s vámi o ně podělit. 

Uznávám, že je to opravdu hodně amatérské, retro, klišé, kýč, slaďárna největší a nevím co ještě. Přesto ale doufám, že si třeba alespoň zavzpomínáte na své deníčky, první lásky a vůbec takové ty puberťácké #firstworldproblems. A možná se jim (stejně jako já) zasmějete. Stejně tak věřím, že se jednou zasměju tomu, co se děje a neděje teď. Protože “Everything happens for a reason...”

P.S. Neprošlo to žádnou (až na jednu výjimku) cenzurou. Podobnost s reálnými osobami je čistě náhodná, jména jsou vymyšlená, no však to znáte z filmů.

KDO TO VÍ...

Hluboko v paměti ukryto máš,

že na mě se ani nepodíváš.

Však co se stalo, kdo to zkazil?

Že by jen pozdrav,co nedorazil?

Hloupost, já vím, že to tím není.

Když ale nepodáš vysvětlení.

Tak stále čekám, možná marně,

že jednou přijdeš a dopovíš mně,

proč příběh s krásným začátkem

nenašel konec. Kdo to ví? 

ZA OKNEM.

To takhle jednou sednu si k oknu

a dívám se, jak pěkná je krajina.

Všude jen sníh, nespatříš ledovou plotnu,

myšlenka s myšlenkou se prolíná.

Proč chlad, který z bílé peřiny

se táhne do místnosti?

Ne, to nebyl mráz. Však kdo jiný

než nedějě, co zapomenout nedopustí.

Vždyť ani nevíš, co mě to stálo,

nesnažit se to celé urovnat.

Tobě je totiž všechno málo.

Snad už jen zázrak může se stát.

Andělíček, který by slétl na zem

a zlo v dobro obrátil.

Vím, nic nejde změnit tak rázem.

To by se chudák pěkně zapotil.

Nechám už raději andílka spát,

o tobě snít budu však dál.

Necítím skoro nic, už jen ten chlad.

Kéž bys tu byl, něco povídal…

NONAME.

Včera se mi zdál o tobě sen.

Byli jsme na horách, měls oči pro mě jen.

U tebe v náruči teplo mi bylo,

obrovské štěstí mě políbilo.

Jiskřička lásky svítila v očích tvých,

probudit se nešlo, to by byl hřích.

Bohužel ráno mi ťukalo na víčka,

i přes den však vidím tohoto "Pepíčka" (cenzura:), 

Co v srdci mém pevné místo má,

a s kterým bych byla opravdu přešťastná.

ADRENALINOVÝ SPORT.

Na světě je mnoho lidí, co mají různé koníčky,

někdo například sedí celý den jenom u knížky.

Není ovšem nad to mít svou dobrou partu,

se kterou se můžeš pustit do každýho sportu.

Když pak k svojí šikovnosti připojíš i odvahu,

zábava a dobrodružství daj' se zažít na svahu.

Spousta sportů zakládá se též na adrenalinu.

Dobrý příklad je snowboarding. Vyžaduje však dřinu.

Říká se, že po bitvě je každý generál.

Jen představit si zkus, že bys na vršku hory stál.

Vyvez' tě tam vrtulník, dolů jiná cesta není,

jen nebezpečný sráz, všude samé překvapení.

Nikde není psáno, že nevjedeš do kotliny,

nebo že se nestaneš obětí laviny.

Riziko je velké, to moc dobře víš,

přesto už se rozjíždíš, následky zatím neřešíš.

Prašan, kterým projíždíš, lítá do všech stran.

Je vidět, jak jedeš jistě, úplně bez zábran.

Za chvíli jsi dole a pot stíráš z čela.

Každý říká, že tvá jízda byla prostě skvělá.

Všechno dobře dopadlo. Řekni mi jen jednu věc:

jestli budeš i nadále knihomilný nadšenec.

Nebo si spíš vyrazíš o prázdninách na hory,

na sjezdovky v Harrachově, či navštívíš Rýchory?