neděle 17. listopadu 2013

... protože ráno dělá den.


Drnčící budík. Venku tma. Sotva rozlepím oko. Budík posunu. Spím dál. Budík drnčí znovu. Rozlepím stejné oko. Opět budík posunu. Ještě párkrát to zopakuji a pak teda vstanu. Už opravdu musím...

Chvíli zírám do skříně. Vyberu něco na sebe. (A doufám, že to aspoň trochu ladí.) Prolítnu koupelnou. Něco ulovím k snídani. Zasednu k počítači a procházím Twitter, Facebook, Instagram, občas zabrousím na nějaký blog nebo zajímavý článek... Zděsím se, kolik je hodin, a spěchám do práce.

Po cestě si zanadávám na ploužící se lidi na Ípáku. V metru opět zavřu očko. V ruce KeepCup s čajem. Doufám, že se v polospánku nepoleju. Budějovická. Definitivně rozlepuji obě oči a vystupuju...

Tak nějak vypadalo mé typické ráno

Jsem sova. Ráno (i bez propařené předešlé noci) je pro mě vždycky těžké. Nedávno jsem se ale hecla a řekla si, že to zkusím jinak. Přicházím na to (objev roku, já vím), že se stačí už od rána na něco těšit. A proč ne hned na snídani?

Zkouším to jednou. Pěkně si snídani nazdobím. V podstatě je i zdravá a navíc samé dobroty.



Další dny začínám ochutnávat i potraviny, které jsem do té doby nejedla. Například avokádo. Stačí posolit a opepřit.





I na návštěvě u Elišky v Holandsku nelením.



Zřejmě to na mě opravdu funguje. Taková "blbost". 





Zkouším postupně přidat i ranní rychlocvičení. 5 -10 minut stačí. Znamená to vstát ještě o čtvrt hodiny dřív. Nevadí. Zatím to zvládám. A doporučuju Blogilates. Běhání po ránu bohužel nezvládám.

Na Blogilates objevuji i recept na vynikající banánové palačinky. Žádný cukr, žádná mouka... A přesto se oblizujete až za ušima. Ideální na sobotní snídani.



Nebo na nedělní sváteční (“svátkovou-Martinskou”) večeři...?



Najednou mi nevadí vstávat téměř o hodinu dřív. Na snídani se těším a užívám si ji. Od přípravy až po to, kdy u čtení Twitter timeline chroupám své výtvory. Ale nikam u toho nespěchám. 
Protože jak řekl Tomáš Pilař na říjnovém Creative Morning: “Pokud si chci něco užít, musím si na to vyhradit čas.”



Budík už (tak často) neposunuju. I teď si sice občas zanadávám na ploužící se davy lidí na Ípáku. V metru občas zavřu očko. Stále doufám, že se po cestě nepoleju čajem (někdy marně). Ale tak nějak mi to nevadí. Snažím se nenechat si tím zkazit ráno. (Ono se během dne najde dost jiných lidí a příležitostí, co se o to minimálně pokusí.)
Endorfiny ze cvičení + dobrota k tomu asi fungují. 

Něco na tom, že ráno dělá den, asi opravdu bude... :-)

P.S. Zajímá vás recept na palačinky? Na těsto pro 3 menší kolečka (akorát 1 porce) stačí 50g rozmixovaných ovesných vloček, 1/2 banánu, 1 vajíčko, lžička skořice, 1/2-1dl mléka. Zbytek banánu, další ovoce dle výběru nebo jogurt/tvaroh či med použijte na ozdobení. Jde to i bez cukru a mouky ;)

2 komentáře:

  1. super nápad! Taky to vyzkouším!!! Tvůj příspěvek o běhání se neminul účinkem...začala jsem běhat a světe div se, baví mě to! Díky moc za inspiraci :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, Pájo, tak to ráda slyším!
      A snad se zas někdy vrátíš do Čech, ať si můžem jít zaběhat spolu... ;)

      Vymazat